Evropská občanská iniciativa aneb jak vytvořit falešný dojem demokratičnosti v EU

V dubnu letošního roku přišla Evropská Komise s opatřením, které má podpořit demokratičnost Evropské Unie a přinést jejím občanům nové možnosti, jak ovlivňit dění uvnitř EU. Jedná se o takzvanou Evropskou občanskou iniciativu. Tato iniciativa spočívá v tom, že občané členských států Evropské Unie dostávají možnost sepsat mezinárodní petici za něco, co by chtěli, aby Evropská komise učinila nebo projednala. Tato petice bude po dokončení doručena EK a ta má poté vyplnit vůli lidu. Oficiální verze tedy je, že EU chce demonstrovat, že je demokratická a neodklání se od svých občanů.

 Nebyl by to však pravý evropský zákon, aby v tom nebyl nějaký háček. Jistěže je a to ne jen jeden. Již splnění podmínek pro odevzdání petice bylo nastaveno tak, aby bylo jen velmi těžko realizovatelné. Petici musí podepsat jeden milion občanů Unie a to v sedmi různých státech. Každý, kdo někdy organizoval sběr podpisů, jistě potvrdí, že sehnat sto podpisů dá pořádnou práci, natož pak tisíc nebo sto tisíc a ne tak celý milion. Příliš vysoký počet podpisů tedy může spolehlivě odradit případné „buřiče“, kteří by chtěli vrchnosti v Bruselu do něčeho mluvit. Dále je zde podmínka mezinárodnosti, tedy toho, že mezi podepsanými musí být občané sedmi národností EU, přičemž každý stát má podle počtu obyvatel stanoven minimální počet lidí, kteří by petici museli podepsat. Toto zabraňuje lidem chtít po komisi aby napravila problém, který se týká jejich vlastního státu. Těžko si lze asi představit, že například o problémy v České republice se budou lidé v zahraničí hromadně zajímat, natožpak se anagažovat v nějakých peticích. Tento bod také nahrává velkým zemím jako Německo nebo Francie a znevýhodňuje státy jako například Malta, která zdaleka nemá ani milion obyvatel.

 Zopakujme si tedy omezení této občanské iniciativy. Musí to být pouze návrhy, o které se zajímá velmi široká vrstva obyvatelstva, pravděpodobně tedy odpadají jakékoliv odbornější záležitosti, protože nikdo není expertem na všechno a tedy každá odborná problematika bude mít pouze svůj určitý okruh zájemců. Dále se musí týkat nejméně sedmi národů, což v případě Evropy, která je kulturně, historicky i politicky velmi rozvrstvená, bude asi opět složité.

 Problémy malých národů jsou prakticky vyloučeny ze hry neboť petice by vyžadovala podpisy veškerého obyvatelstva nebo jeho naprosté většiny, což je také těžko představitelné. Jen pro porovnání – Německu by stačilo, aby se o petici zajímalo pouhých 1,25 % obyvatel, kdežto na Maltě by mohlo podepsat 100 % obyvatel a nic by nezmohli. Jednoduše řečeno, komise se bude zabývat pouze problémy velkých a to ještě pouze v případě, že to budou problémy mezinárodní.

 Zajímavostí u této iniciativy je, že ač Evropská Unie posílá peníze tisícům nejrůznějších projektů po celé Evropě, občanská iniciativa je z tohoto vyloučena. Případní inicíátoři petice si musí tedy vše zajistit na vlastní náklady a dokonce ani s takovou věci, jako je oficiální překlad petice do jiných jazyků, EU se svými tisíci tlumočníků nepomůže. Inu, páni v Bruselu si přeci nebudou podporovat nějakou konkurenci, která by jim chtěla „dělat“ do řemesla. Přes všechny tyto pojistky si Komise připravila ještě jednu. Petice nesmí být v rozporu s hodnotami EU. Dalo by se tedy předpokládat, že v rozporu těmito hodnotami bude asi všechno co, komisaři sami nenavrhnou. Proč by jinak měli problém učinit toto sami a museli čekat až je k tomu bude nutit celý milion občanů?

 Na závěr je tu ještě drobný detail. I kdyby se občanům nakrásně podařilo všechny podmínky splnit a petici v pořádku předložit, nic to neznamená. Evropská Komise má totiž pouze povinnost se peticí zabývat, nikoliv však z ní vyvodit jakékoliv důsledky. Přeloženo: „Co se nám nelíbí, ti stejně nedovolíme.“

 Bystrý občan se potom může zeptat: „Komu taková petice vlastně slouží?“ Za zavřenými dveřmi EK bychom mohli asi slyšet odpověď: „Tobě ne prostý člověku, ale my se budeme bít do prsou, jací jsme to demokraté a budovatelé pravé Evropské občanské společnosti!“ Anebo mě napadá ještě jedno české přísloví – aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

 

Autor: Miroslav Jahoda