Kdo se bojí soukromých nemocnic?

S privatizací nemocnic se prý volby nevyhrávají

Velmi rychle jsme si zvykli na to, že obvodní lékaři a zubaři mají privátní ordinace – na zuby se připlácí, na běžnou zdravotní péči nikoliv.

Tak proč nemít soukromé nemocnice? Je přece rozumné nechat v kraji 1 velkou státní nemocnici s veškerým moderním vybavením a malé okresní ústavy přenechat soukromému sektoru – třeba sdružení lékařů, kteří v nich působí.

Když o tom mluvím s občany, většinou se bojí, že by zanikla málo lukrativní oddělení – ale to přece nemá logiku, výkony proplácejí zdravotní pojišťovny, nikoliv stát nebo kraj. Soukromá nemocnice by si dokázala ohlídat nákupy a provoz tak, aby nedělala dluhy. Počet lůžek by v ní odpovídal skutečné potřebě, stejně jako počet zdravotníků. U obvodních lékařů nám to vůbec nepřijde divné a péči dostáváme komfortní.

Proč se vedení krajů privatizaci brání, když většinou nedokáží okresní zdravotní péči zvládnout bez dluhů? V soukromých nemocnicích by odpadly dozorčí a jiné rady, ve kterých sedí „potřební“, většinou však málo fundovaní lidé, bývalí i současní politici. Ti jsou pak svým chlebodárcům samozřejmě vděční, ekonomické řízení nemocnic je jim však celkem jedno.

Možná se s takovým tématem volby nevyhrávají, ale privatizace nemocnic a zdravotních pracovišť je jen otázkou času. Funguje to tak v řadě států, péče v soukromé ordinaci je lepší než ve státní, takže to přijde. Raději dřív než pozdě – je to v zájmu všech pacientů, i těch, kteří se soukromých nemocnice ještě bojí.

Profilová Fotka paní Hubené
Autor: Věra Hubená