Senioři a svoboda rozhodování

 

Populace v české kotlině stárne značným tempem a strašení stavem, kdy jeden daňový poplatník bude živit dva příjemce jím vytvořeného balíčku peněz, je spíš hodně reálná blízká budoucnost.
Senioři už dávno nejsou staříčci a stařenky posedávající na zápraží svých domečků. Nejsou těmi, kdo si jen užívají zaslouženého důchodu a do ničeho se moc nepletou. Často jsou ekonomicky činní, velmi často mají překvapivě pravicové názory a se svou životní zkušeností a používání zdravého selského rozumu jsou velmi cenní. Ano, všude jinde ano, v Čechách nikoliv. Lidé nad 50 let jsou obtížně zaměstnavatelní, zatímco ve vyspělých státech platí zlatem právě tuto věkovou skupinu a do důchodu ji rozhodně neposílají.
Senioři se dnes již chtějí svobodně rozhodovat, kam budou investovat své peníze, jakou lékařskou péči si vyberou a jestli si ponechají někdy zbytečně velké bydlení nebo ho prodají a přestěhují se do menšího. Námitka, že většina z nich má sotva na živobytí a nájem, není relevantní. Těch opravdu chudých zase není tolik, kolik jich používá ve svých argumentech levice. Pokud opravdu pomoc potřebují, pak je na místě jim pomoci. Vykutálené příjemce všech forem sociálních dávek se patrně nikdy nepodaří zcela vymýtit. Ale soběstační a sebevědomí senioři nejsou dnes žádnou ubohou komunitou, opomíjenou a nebranou v potaz.
Máme před sebou velkou skupinu budoucích nositelů programu Svobodných. Stačí najít geniální cestičku, jak si k nim získat přístup. Pro mladou generaci je to ta méně snadná cesta. Namáhavější a složitější než krátkodobá předvolební agitace. V konečném důsledku však musí přinést ovoce – vždycky to tak bylo.
Autor: Věra Hubená