Kdo ochrání ženu?

Svobodný trh diskriminuje ženy, rozhodla Evropská Unie a začala připravovat potřebná opatření, která mají zajistit, aby si v Evropě všichni byli rovní. Evropská komise přijala směrnici, kterou chce soukromé společnosti přinutit zaměstnat do řídících orgánů nejméně 40 % žen. Zatím jde jen o firmy, které obchodují na burze, mají obrat nad 50 milionů eur a více než 250 zaměstnanců. Nicméně již toto kritérium se bude týkat tisíců soukromých firem v Evropské unii, které budou muset 40 % uchazečů o práci zhodnotit nejen podle kvalifikace, ale také podle toho, s jakým pohlavím se narodili/y. V současnosti návrh ještě není platný. Musí jej schválit jednotlivé členské státy, ze kterých již některé naznačily, že jej nehodlají nechat projít. Je tedy možné, že toto jedno opatření nebude přijato. Přesto nám naznačuje celkové směřování EU, která stále méně respektuje svobodnou volbu a dostatečnou inteligenci lidí, vybrat si sami. Nehledě na to, že pozitivní diskriminace může být pro některé ženy krajně urážlivá, jako žena bych chtěla být posuzována podle svých schopností a ne podle kvóty.

Velmi zajímavé je podívat se na tuto protidiskriminační politiku v jiném odvětví, a to pojišťovnictví. EU ve svém tažení za rovnoprávnost zjistila, že pojišťovny při výpočtu pojistného zohledňují i to, zda klient je muž či žena. V praxi to znamenalo, že ženy platily levnější pojištění za provoz auta anebo je stálo méně životní pojištění. Pojišťovny jim tuto slevu dávaly dobrovolně. Od roku 2013, Soudní dvůr Evropské unie zakázal pojišťovnám zohledňovat pohlaví, proč by přece měli muži platit více (kromě faktu, že například způsobí podstatně více nehod) ?  Pojišťovny na to zareagovaly zdražením pojistného pro ženy na úroveň skoro stejnou jako pro muže.

Zástupci ČSOB Pojišťovny v rozhovoru pro Hospodářské noviny oznámili, že zdražení pro ženy bude až o 80 %. Například pětačtyřicetiletá žena za klasickou pojistku pro případ smrti a následky úrazu a invalidity s cílovou částkou jeden milion korun zaplatí místo nynějších 1200 korun měsíčně zhruba o osmdesát procent více – necelých 2200. (zdroj HN, 2012)

Pokud necháme stranou ideologickou a etickou otázku povinného zvýhodňování žen a podíváme se na problematiku ryze prakticky, vydělají ženy na něčem? Můžeme si položit otázku kolik žen v České republice se hlásí na vrcholové pozice akciových společností s obratem přesahujícím 1 miliardu korun a kolik žen platí pojištění za auto anebo uzavírá životní pojistku? Myslím, že do té druhé kategorie jich bude patřit podstatně více. Firmy nabízely dobrovolně mnoha ženám výhody. Snahy o umělé přetváření naší společnosti možná donutí nechat zaměstnat pár žen do vedení akciových společností, ale statisicům jiných žen přinesou výraznou finanční zátěž pro jejich rodiny.

Nabízí se proto závěrečná otázka. Kdo ochrání ženy lépe? Regulace nebo svobodný trh? Nepochybuji o tom, že Unie má dobré úmysly, chtěla pomoci ženám, ovšem je třeba se zamyslet na praktickými důsledky antidiskriminačních zákonů, které ženě ve skutečném světě spíše přitíží, což také demosntruje odříznutost Bruselské politiky od skutečného života.

 

Autor: Natálie Lavrinčiková