Může socialismus fungovat (i když budeme mít ideální lidi a společnost)?

Na toto téma se zamyslel Ing. Dominik Stroukal, který se podíval na možnost fungování socialismu z trochu odlišného úhlu, než je běžné. Narozdíl od tradičního pohledu pravicově smýšlejících ekonomů se pan Stroukal pokusil vcítit do role socialistického plánovače a představit si, že své plány myslí opravdu upřímně a chce větší dobro pro všechny. Přes to všechno však musel narazit na tři ekonomická pravidla, která vyvrací možnost fungování socialistického zřízení, ať je myšleno jakkoliv dobře.

Nejdříve narazíme na problém plánování výroby. Na svobodném trhu podnikatel reaguje na poptávku, tedy na přání zákazníků. Jenže jak zjistit, co lidé chtějí v hospodářství, které má být naplánováno dopředu a bez reakce na spotřebitele? Na to nám socialisté dávají argument, že vše lze za pomocí složitých vzorců vypočítat a naplánovat výrobu takřka „každému podle jeho potřeb“.

Tím se však dostáváme ke druhému problému. Pravděpodobně i ten nejzarytější zastánce plánované ekonomie musí připustit, že každý člověk má potřeby jiné. A tím nemusíme nutně myslet, že jeden si vystačí s málem a druhý chce mnoho. Ale například jeden si raději koupí více jídla a potom méně jezdí autem a jiný zase více jezdí autem a koupí si pak levnější oblečení. V systému trhu je to jednoduché. Každý má určitou část prostředků, se kterou si svobodně naloží. Jenže v socialismu? Jak může plánovač vědět, čeho si kdo chce koupit více a čeho méně.


V ekonomice jsou všechny tyto věci propojené a tím pádem na problém naplánování navazuje nemožnost vytvořit cenu, zjistit za jakou hodnotu výrobek prodávat. Ing. Stroukal pracoval s teorii, že socialismus, který fungoval ve východním bloku by nepřežil ani dva týdny, pokud by byl na izolovaném ostrově bez možnosti podívat se, jak to funguje v sousedních kapitalistických zemích. Jelikož východoevropští plánovači nemohli znát cenu výrobků, neboť nevěděli, čeho kolik lidé na trhu chtějí a museli ceny „opisovat“ ze západu. Neměli jak zjistit, kolik stojí například železná traverza, protože nevěděli, jakou má železo hodnotu na trhu a kolik ho lidé skutečně potřebují.

Závěrečným problémem socialismu je motivace a inovace. Každý si asi dovede představit, jak se člověk chová k majetku, pokud je jeho vlastní anebo pokud patří „všem“. Pan Stroukal uvedl příklad soukromého živnostníka a státního úředníka. Živnostník logicky shání co nejvíce zákazníku a snaží se vyjít lidem maximálně vstříc. Čím více lidem poskytne své služby, tím více vydělá. Neposkytne-li nikomu nic, zkrachuje. Proč se však podle této logiky nechová úředník, ale i jakýkoliv pracovník v socialistickém systému? Je to jednoduché. Jelikož je placen za dobu strávenou v práci a nikoliv za množství poskytnutých služeb, funguje pro něj systém motivací naprosto obráceně. Čím méně lidí obsloužím tím méně práce pro mě, ovšem za jedny peníze. Stejně tak funguje systém inovací, zlepšování a investování do budoucna. Nač se snažit, když nemám stejně žádnou konkurenci a placen jsem stále stejně?

Autor: Miroslav Jahoda
Foto: Ivan Dostál
Videozáznam: Vimeo