Debata o povinném čipování psů – názor zastánce

Vyjádření k postoji Svobodných ve věci povinného čipování psů

cipovani

Mikročip v porovnání se zrnkem rýže (foto: vets4pets.cz)

Strana svobodných občanů (a tím si především získává mé sympatie) se staví nekompromisně proti zbytečným regulacím a normám, které omezují svobodu člověka, jeho individualitu, možnost svobodné volby v různých životních situacích. Je třeba však uznat, že některé normy a regulace zbytečné nejsou. Svobodní jistě nechtějí anarchii, chaos, nedodržování závazků a povinností jednoho člověka k druhému.
Vlastnictvím domácího zvířete, konkrétně v tomto případě psa, na sebe člověk přijímá závazek. Jakkoliv je dosud v pojetí naší legislativy pes pouhou „věcí“, již dnes je zákonem zakázáno jej jakkoliv týrat a je předepsáno mu poskytovat péči.  Přes nepřekonatelný odpor k jakékoliv formě omezování osobních svobod a práv musíme uznat, že pořízením psa se zavazujeme o něj pečovat po celou dobu jeho života, chovat se k němu humánně, přátelsky, s porozuměním, poskytovat mu svůj čas i finanční prostředky, které jsou k řádné péči o psa jistě třeba. Přijetím tohoto závazku se dobrovolně části svých osobních svobod (ať je nám to libo či není) vzdáváme. Zůstáváme však plně svobodní v tom, že k tomuto závazku nikdy přistupovat nemusíme – jednoduše není přeci povinné pořizovat si psa, stejně jako není povinné se ženit či vdávat, mít děti, řídit auto (a nesmět tedy kvůli tomu pít alkohol), a tak dále.

Zvíře, tedy ani pes, nemá nástroje k tomu, aby se domohlo svých práv. I když zákon zakazuje majiteli zvíře týrat, ono samo není schopné porušení tohoto předpisu oznámit a viníka potrestat. Nalézt nepravost a nežádoucí chování majitelů psů musí zase jenom lidé, kteří jsou jednoduše povinni zvířata a jejich práva chránit. A potřebují k tomu různé prostředky technického charakteru. Například čipy.

V případě psa je nutno dodat, že jde o zvíře plně domestikované již po tisíciletí. Člověk je zodpovědný za jeho chov a genetický vývoj, neboť psi se nerozmnožují ve volné přírodě, ale právě v lidské společnosti. Zájmem této společnosti jest jistě chovat jedince zdravé, předcházet přenášení genetických chorob či nežádoucích povahových rysů, a podobně.

Identifikace majitele psa

Pomocí čipu můžeme rychle a snadno identifikovat majitele psa. Umožní to najít člověka, kterému se pes zaběhl či ztratil, kontaktovat jej a zajistit tak návrat psa do jeho domova. Díky mikročipu tak klesnou náklady městských útulků a zjednoduší se jejich práce.
Čipy bývají zaváděny veterinárním lékařem, který provádí registraci čipu v příslušné databázi, a i tento lékař je prostřednictvím čipu identifikován. Je tedy možné (byl-li pes pravidelně veterinářem ošetřován) zjistit údaje z jeho zdravotní karty – o chorobách, platnosti očkování, atd.

Identifikace majitele však může posloužit i k represivním opatřením tehdy, pokud o zvíře řádně pečováno není a je třeba za to viníka pohnat k zodpovědnosti. V tomto ohledu má smysl pouze čipování povinné. Bude-li povinnost očipovat psa a tak si jej vlastně „podepsat“, nepůjde už potom, až se psík majiteli omrzí, jej vypustit kdesi u lesa, nebo uvázat u stromu a opustit jej. Takové chování bude odhaleno a potrestáno. Dodávám, že po zásluze. A nemohu odolat pochybnostem o tom, zda ti, kdo proti povinnosti čipovat psa tak horečně protestují, si právě nechtějí nechat zadní vrátka pro okamžik, kdy svým závazkům péče o zvíře nebudou chtít dostát.

Identifikace majitele samozřejmě poslouží i ke kontrole, zda byl pes řádně očkován, zjistí odpovědnou osobu v případě, že zvíře samo způsobí škodu někomu jinému, apod. Je to podobné jako registrační značka u automobilu. A tu přeci Svobodní jistě rušit nechtějí.

Samozřejmě existují další výhody čipování – možnost cestování se zvířaty do zahraničí, účast na veřejných soutěžích, výstavách či jiných akcích.

Mýty o čipování

Není pravdou, že čipování představuje pro psa značnou bolest. Jde o injekční aplikaci, která krátce zabolí podobně jako povinné očkování, jenž psi již tak pravidelně podstupují.
Není pravdou, že by čip v těle psa mohl cestovat, to je u moderních mikročipů již zcela vyloučeno. Čip odborně aplikovaný veterinárním lékařem psa ani nijak netlačí a neomezuje jeho další život.  Čip také nevysílá žádné signály, záření, neobsahuje žádný energetický zdroj.
Čipování zvířat nemá žádnou souvislost s fikcemi o budoucím čipování lidí. Uvádět tento argument v petici proti čipování psů je (odpusťte) krajně populistické a Svobodných intelektuálně nehodné.

Finance

Ano, čipování stojí peníze. Obávám se, že tento fakt je hlavním motorem všech protestů proti čipování. Protestující prostě těch několik stovek do svého psa nechtějí investovat. Zdůrazňuji však, že jde o investici jednorázovou (žádné další pravidelné poplatky nejsou), a pokud ji rozpočítáme na dobu života psa, tak naprosto zanedbatelnou ve srovnání s pravidelnými měsíčními náklady na řádnou péči. Je nasnadě otázka, jak asi vypadá kvalita krmení či veterinární péče u pejska, jehož majitel se zdráhá zaplatit několik set korun za čip …

 Chov psů

V zahraničí je dnes zcela běžné, že se čipují štěňata již u chovatele (možná s výjimkou nejmenších plemen, kdy se čipuje až v pozdějším věku).  U řádné chovatelské stanice registrované FCI, která chová psy dle pravidel stanovených FCI, národní kynologickou organizací a příslušným chovatelským klubem, představuje cena čipu zanedbatelný zlomek v ceně štěněte. Ano, profesionálně chované štěně stojí prostě víc peněz. V této ceně však je zahrnuto mnoho pozitivního – chovatel zná dobře rodiče a starší předky štěněte, má k dispozici jejich lékařská vyšetření na různé choroby, u kterých je riziko genetického přenášení, má výsledky a posudky odborníků z výstav, svodů a bonitací. Dobrý chovatel nadále nemnoží jedince, u kterého je riziko přenosu nemoci nebo nežádoucí charakterové vady.  Pořizujete-li štěně u řádného chovatele, víte, co si kupujete.  Fakt, že za štěně zaplatíte vyšší cenu, je navíc dokladem toho, že váš úmysl pečovat o psa je vážný a že se v budoucnu nebudete zdráhat vynakládat finanční prostředky za psa tak, jak to starostlivost o něj bude vyžadovat.
Vedle řádných chovatelů FCI existují však i takzvaní množitelé. V inzertních novinách nabízejí štěňata „čistokrevná, bez PP“ za pakatel. Chovají psy mnohdy v otřesných podmínkách, o kterých se ani nechci rozepisovat. Účelem jejich snahy je pouze finanční zisk, o nějakém rozvoji chovu nemůže být ani řeči.  Bude-li cena čipu představovat podstatnou část ceny takovéhoto štěněte, možná se množitelské ceny víc přiblíží cenám řádných chovatelů a množitelům se tak zkomplikuje business.  Alespoň trochu. Povinnost čipovat jejich chovné feny bude rovněž vodítkem k odpovědnosti za jejich zdravotní stav. Zvířatům to může v tomto smyslu jedině pomoci. Jakkoliv ctím svobodné podnikání – v momentě kdy při něm dochází k týrání psů, považuji represi a nástroj k zajištění postihu odpovědných za jednoznačně pozitivní.

Tradiční psí známka

Čip není nahrazením tradiční psí známky, kterou petenti proti čipování tak vzývají. Jsou to dvě odlišné věci. Psí známka nikterak neidentifikovala dané zvíře, ani nedávala informaci vedoucí k nalezení majitele, o možnosti dohledat informace o zdravotní péči ani nemluvě. Psí známka jen potvrzovala, že za dotyčného jedince byl na příslušném úřadě zaplacen poplatek ze psů. Vedle této známky majitelé na obojek zvířete ještě přivěsili tzv. lysetku, která potvrzovala absolvování povinného očkování. To vše při pohybu psa rachotí a cinká. Doporučuji autorům prohlášení o úžasnosti tradičních psích známek, aby si představili zbytek svého života strávený s rolničkou u ucha, která zacinká při sebemenším jejich pohybu. Nepřeji jim to zažít reálně a samozřejmě to nepřeji ani psům.

Bojujme proti opravdovým hloupostem, ne proti čipům

V mnoha městech či obcích platí naprosto nesmyslná nařízení o povinnosti vodítek, obojků, či snad dokonce náhubků. Je tak absurdní vidět některé své kolegy, známé či přátele, kteří například mezinárodně reprezentují se svými psy v agility či obedience, jak musí tohoto svého reprezentanta venčit v městském parku s náhubkem.
Stejně tak je směšné uspokojovat se představou, že bude-li pes opravdu neovladatelný, nevychovaný, agresivní či nebezpečný, tak jej majitel za pomoci vodítka zvládne a společnost tak ochrání. Když vidím ta děvčata promenující například s brazilskou filou, dost o tom pochybuji.

Mnohé podniky provozující veřejnou hromadnou dopravu neumožňují cestování se psy. Do mnohých veřejných prostor (ať už obecních či privátních) je zakázán vstup se psem. V mnohých restauracích nedostane pes misku s vodou.

Co je ještě horší – v každém bývalém okresním městě existuje inspektorát Veterinární správy. V krajských městech jsou pak inspektoráty krajské. V každém inspektorátu sedí příslušný počet státem placených úředníků, kterým dnes dává legislativa možnost spolupracovat s policií a kontrolovat dodržování zákona proti týrání zvířat i vstupem do soukromých objektů. Co takhle nějakou aktivitou Svobodných, nějakou peticí či podobným nástrojem, přimět tyto úředníky, aby se rozjeli do malých obcí a odvázali psy od řetězů, které jim za ty roky už zarostly do masa? Aby citelně zpokutovali majitele, kteří takto psy chovají? Pravomoci na to mají, jen je to náročné, nepříjemné a pracné.

Vážení petenti proti čipům, necítíte spíše tady prostor pro seberealizaci? Psi by vám za to jistě byli vděční.

Tomáš Glabazňa
mezinárodní rozhodčí agility
delegát v komisi FCI pro agility
Majitel pěti psů. Očipovaných