Představujeme se – Tomáš Pajonk

V dnešním pokračovaní cyklu „Představujeme se“ odpovídal na otázky Věry Hubené Tomáš Pajonk:

1. Vaše hodně kladná vlastnost je trpělivě mluvit s lidmi. Najde se však i taková skupina, která vás jednoduše vytáčí?

Děkuji. Najde, a paradoxně to nejsou ani tak ideoví oponenti, kteří mě vytočí, ale spíše lidé názorově blízcí, kteří nedokážou udělat ani jeden ústupek – buď je něco stoprocentně tak jak chtějí, nebo nebudou volit nikoho. Ve Svobodných jsou to pak salónní politici, kteří by byli nejlepší premiéři, předsedové a všem by ukázali, ale když se po nich něco chce, tak kde nic tu nic. Také mě zlobí lidé, co říkají „No to je pěkné, ale „lidé“ (míněno ostatní, z jiných vrstev, nižšího vzdělání) jsou hrozně hloupí a někdo na ně musí dohlédnout.“ Aby si nezapomněli vyčistit zuby, chce se mi dodat. Přijde mi, že zdravý rozum v dnešní době nepřichází nutně s vysokoškolským titulem. U některého typu škol tomu je spíše naopak.

2. Mohl byste uvést z programu Svobodných jedno téma, které je vám nejbližší a za které byste obrazně „položil na barikádě život“?

Stop uzákoněným loupežím. Nic mě nevytáčí tolik, jako fakt, že lidé povinně a ze zákona platí poplatky za věci, které sami kupovat nechtějí. Navíc tyto poplatky nejdou do kapsy státu, aby pak třeba mohlo něco doputovat plátcům zpět, ale přímo soukromým organizacím. Uvedu pár příkladů. Energetické štítky = do kapsy energetickým auditorům, naprostá zbytečnost. Poplatky za televizi a rádio = do kapsy těm, co pod taktovkou politických stran vysílají v televizi a rádiu, co sami chtějí vidět a slyšet. Poplatky za biopaliva = bohatství pro výrobce a pěstitele řepky, díra v peněžence všem ostatním. Tohle jsou daně od lidí přímo do kapes lobbistům přisátých na státní cecek. Ti zbohatnou a pak národ manipulují, že podpor a dotací je málo. To jim to sakra, už nestačí?

3. Od chvíle, kdy jste se stal předsedou krajského sdružení a lídrem kandidátky musel nutně utrpět váš soukromý život – jak se to snažíte rodině vynahradit?

Nebudu lhát. Čas má člověk jen jeden, omezil jsem jiné volnočasové aktivity, omezil jsem množství hodin v práci, ale i tak na rodinu v předvolebním shonu čas není. Nahradit to moc dobře nelze.
Život je otázkou priorit a momentálně jsem se s vědomím a podporou své ženy, rozhodl dát prioritu politice. Oba věříme, že to, co dělám, má smysl. Člověk musí bránit svou svobodu a momentálně není nikde žádný politik, který by to chtěl dělat za nás. Všichni chtějí řídit život mé rodiny a můj, tak se musíme bránit. Politika je snad zatím stále legitimní možnost. Nechci, aby mé děti vyrůstaly v zemi, kde jedinou cestou k úspěchu a jistotám je státní úřad, nebo profesionální aktivismus, či cucání peněz z dotačních programů.
Pokud se nám tento trend podaří otočit, tak to ocení ony, děti mých dětí. Vraťme se ke společnosti, kde se oceňuje houževnatost a hledání příležitostí, ne psaní grantových esejí.
Chvíle, kdy na ně čas mám, jsou velmi příjemné, když se člověk vrací z práce a vidí je jen, jak spí v postýlkách, tak je mi z toho smutno.

Vydařená sklizeň

Vydařená sklizeň

4. Co by v tomto okamžiku pomohlo Svobodným ze všeho nejvíc důstojně obstát v předvolebním boji – myslím tím zisk nejméně 5% – když orientaci společnosti levicovým směrem nelze přehlédnout?

Moc by nám pomohlo, kdyby nějaká ze známých osobností dostala v mediích otázku, koho bude volit a prozradila by, že Svobodné. Myslím, že mnozí potřebují být ujištěni, že nejsou ve své volbě sami. Bohužel mýtus o ztraceném hlasu se velkým stranám podařilo vtlouci do hlav občanů a mnozí volí takticky a ne až tak, jak by chtěli.
Jinak stejně jako Pavel Kohout si nemyslím, že jsme levicový národ. Většina lidí dělá ve svém životě odpovědná rozhodnutí, šetří, investuje do dětí a své budoucnosti. Snaží se vyjít s omezeným rozpočtem a chová se daleko více „pravicově“ než celá vláda rozpočtové odpovědnosti.
Mýtus, že Češi jsou národ, co chce jen dávky a krade, neberu. To je urážka mnoha a mnoha pracujících lidí ať už bohatých více, či méně.

5. Každý máme nějaký zdroj, ze kterého čerpáme, když jsme zahlceni problémy, překážkami, nedostatkem času – co zaručeně vždy a za každých okolností povzbudí vás?

Ano, každý máme své hrdiny, vzory a zdroje. Můj oblíbený spisovatel Miloslav Nevrlý napsal kultovní knihu – „Karpatské hry“, o putování a horách. Krásné příběhy. Jedna věta z nich se hodí právě do takových situací, když prší, je hlad, padla únava z celého dne, je zima a není kam se schovat. Pak nezbývá, než si říci – „Jen houšť, bratříčku a ještě větší kapky!“

Velkým vzorem ale pro mne byla jednoznačně houževnatost mých rodičů. Jedenáct let spláceli malý obchod s potravinami na kraji města a nebyly to pro ně vůbec lehké roky.

Děkuji za odpovědi.

Věra Hubená