Hodnoťme úředníky podle kvality práce, ne počtu správních řízení, vyzývá Lompejová

Veřejná správa byla založena jako služba veřejnosti a je placena z veřejných prostředků. Podle Lucie Lompejové, která působí jako opoziční zastupitelka v Napajedlích, úředníkům smysl jejich poslání uniká. A je přitom úplně jedno, jestli jde o úředníky státní správy nebo samosprávy. „Chovají se, jakoby byli nad zákony a nad občany. Přikazují, buzerují a šikanují,“ říká razantní politička.

Není to přeci jen trochu klišé, stěžovat si na úředníky?

Veřejná správa se řídí hlavně správním řádem. Hned v jeho úvodu je napsáno, že jde o službu veřejnosti. Úředníci by k občanům měli být vstřícní, ohleduplní a měli by vám pomoci uplatňovat vaše práva. Tato ustanovení nebo paragraf čtyři většina úředníků v životě neviděla, anebo na to rychle zapomněla.

Jak se to projevuje?

Úředníci se chovají arogantně. Jsou schopní vám do očí říct, že si napřed máte nastudovat zákony a pak za nimi přijít, pokud něco chcete. To samo o sobě je zcestné, veřejnost je laik. Úředník je placený za to, že tomu rozumí a měl by laikovi poradit, jak postupovat. Rovněž by měl ale používat prostředky, které jsou pro laika, tedy veřejnost, nejjednodušší.

Pokud člověk není s prací úředníka spokojen, může si přeci stěžovat.

Jenže vyšší orgány státní správy rozhodují pouze na základě výpovědí a stanovisek úředníků. Pokud jsou akceptována fakta od úředníků, pak by měli dostat prostor i občané. Teprve poté by bylo možné objektivně posoudit všechny okolnosti.

Veřejný ochránce práv by v takovém případě nepomohl?

Z vlastní zkušenosti, i zkušeností osob, se kterými jsem přišla do styku, jež řízení s ombudsmanem, musím říct, že tento orgán nefunguje tak, jak by měl. Naopak přejímá praktiky vyšších správních orgánů, kdy si vezme pouze stanovisko orgánů, nepodívá se nestranně na fakta, nevyzve občana a nezeptá se ho na jeho stanoviska. Místo toho operuje se zkreslenými argumenty.

Jako zastupitelka máte zkušenost i s výkonem samosprávy. Tam je situace obdobná?

Budu hovořit hlavně o tom, co se děje tady v Napajedlích. Důležitým faktorem je skutečnost, jestli jste opoziční nebo koaliční zastupitel. Jako opoziční zastupitelka musím konstatovat, že rada města se zastupitelstvem zrovna nespolupracuje. Radní se snaží usurpovat nevyhrazené kompetence, nebo dokonce kompetence, které jsou vyhrazeny zastupitelům. Snaží se co nejvíce věcí rozhodnout sami a v zákulisí bez toho, aniž by do toho zastupitelé viděli.

Například?

Jedna ze zastupitelek například navrhla, aby byly zřízeny veřejné nástěnky, které by byly dostupné všem organizacím a spolkům. Zastupitelstvo návrh odsouhlasilo. Rada si potom udělala usnesení, že nástěnky nebudou určeny politickým organizacím, aby vyloučila hlasy opozice, která nemá takové mediální pokrytí. To se paní zastupitelce nelíbilo, tak to napsala radě. Radní v tom problém neviděli. Myslím si, že kdyby svou domněnku adresovala ministerstvu vnitra, které má na starosti udržování právních předpisů, tak tam by možná byli jiného názoru.

Nejde jen o formalitu? Předpokládám, že koalice má většinu i v zastupitelstvu, tak by věc dokázali přehlasovat i tam.

Ano, právě proto mi to moc nejde na mozek. Pokud chtějí něco hlasovat nebo měnit, ať to provedou veřejně na zasedání zastupitelstva, ať to nedělají za zavřenými dveřmi s tím, že to pak dají pouze v zápisu ze zasedání rady a my jako zastupitelé se o tom dozvíme z webu.

Třeba to byl jen ojedinělý exces. Nebo bylo takových případů více?

Nedávno jsme jednali na o sloučení městských společností. Koalice nápad zamítla. Zažádali jsme o nové projednání s tím, že bychom rádi znali stanovisko právníka a ekonomického odboru, abychom měli o celé věci podrobnější informace. Rada si to vzala pod sebe a pak konstatovala, že společnosti se slučovat nebudou. My jako zastupitelé nevíme, podle čeho se tak rozhodli, nebo jestli k tomu měli vypracovaná odborná stanoviska, Navíc zřizování a rušení společností spadá pod pravomoci zastupitelů a nikoli rady.

Vy se proti tomu nemůžete nějak vymezit?

Rada se za své akce zodpovídá zastupitelům. Radním jsem poslala e-mailem otázky ke konkrétním bodům jednoho zasedání a zápisu k němu. Už to bude téměř rok a nedostala jsem odpovědi. Akorát mi jeden radní řekl, že vše jen kritizuju, nic se mi nelíbí a vyzval mě k odstoupení. Na mé místo by měl jít člověk, který bude spolupracovat.

Vraťme se ještě k nevoleným úředníkům. Dá se vůbec jak mávnutím kouzelného proutku změnit jejich chování?

Je to ve vedení. Nelíbí se mi například, že je zřízen sociální fond pro zaměstnance, ze kterého jdou veškeré odměny. Odměny jdou plošně nezávisle na tom, jak který člověk pracoval. Myslím si, že je to špatně. Odměny by se měly vyplácet na základě konkrétních výsledků, které úředník měl. Ideální by byla nějaká zpětná vazba od občana, který s úředníkem přichází do styku. Nicméně by mohl nastat ten problém, že by si úředníci mohli dělat naschvály a svou neochotu či nečinnost svádět na jiné, například nadřízené úředníky. Proto by se ještě měli mezi sebou úředníci hodnotit navzájem. Tím by se dal získat ucelenější přehled, jak kdo pracuje.

Zkoušela jste někdy podobná opatření navrhnout?

Snahy o nápravu a hledání lepšího řešení se někteří koaliční zastupitelé snaží použít proti mně. Označují mě za negativního věčného stěžovatele. Jenže občané se stejnými zkušenostmi za mnou chodí a začali se mi svěřovat se svými problémy a zkušenostmi s jednáním radnice. Spousta z nich mi řeklo, že si chtěli stěžovat. Někteří byli do konce na kraji. Tam jim řekli, že pomůžou napsat stížnost, ale občané si ji sami musí podat na město. Stížnost tedy posuzují právě ti úředníci, na které si občané stěžují. Lidem to na první pohled nedává smysl.

Jenže ono to svůj smysl má.

Pokud nadřízený úředník nikoho nepokárá, může si člověk stěžovat u vyššího správního orgánu, tedy kraje. Problém u těch stížností je doba, která je vymezena na jejich prošetření. Rozklíčování jedné věci může trvat třeba půl roku.

Nálepku stěžovatelky máte tedy i kvůli tomu, že ventilujete stížnosti občanů?

Ne, ventiluji jen své stížnosti. Už ale vím, jak by to mělo správně vypadat a na co všechno si můžu stěžovat.

V této činnosti jste poměrně aktivní.

Začalo to tak, že se mi nezdála nebo nelíbila jedna věc, tak jsem ji prostě začala řešit. Ozvali se mi z kraje. Z jejich odpovědi jsem zjistila, jakým zákonem se věc řídí. Tak jsem si přečetla ten zákon. Spousta informací je i na stránkách ombudsmana. A potom zjišťujete, že se tu nedodržují lhůty, protože je sami úředníci neznají. Oni sami často ani neví, jakým zákonem se mají řídit.

Tyto věci neznají proto, že nejsou dostatečně proškoleni, nebo proto, že jim to v danou chvíli vyhovuje?

Můj názor je, že někteří úředníci je prostě neznají. Někdy není ani v jejich silách, aby byli schopni takové komplexní věci pochopit. Pak jsou tady úředníci, kteří se to naučili určitým způsobem a už dvacet třicet let si to jedou po svém, ačkoli proběhla řada změn. A potom jsou tady úředníci, kteří se v tom ztratí. Většina úředníků ale podle mě jde vždycky cestou nejmenšího odporu. Pokud je pro ně něco složitého, tak to budou žádat po vás.

Svobodní ale přeci žádají méně úředníků. Když už se teď nestíhají učit to, co mají, jak by to vypadalo potom?

Otázka ale je, jestli je to někdo učí a jak. Když jsem byla novou zastupitelkou, tak jsem šla na finanční odbor a ptala se, z kterého účtu jsou placena školení a kdo o nich rozhoduje. Bylo mi řečeno, že pro některé funkce je vše dáno zákonem. Ostatní školení si úředníci vybírají sami. Vše schvaluje tajemník. A  když máte tajemníka, který se chová způsobem, že všechno zná a ví a nikdo na školení chodit nebude, tak mi povězte, jak se úředníci k relevantním informacím mají dostat?

Ne, že bych chtěl úředníky omlouvat, ale není obecným jevem, že člověk po určité době zpohodlní a jde vždy cestou nejmenšího odporu, o kterém jste mluvila?

Dobrý manažer si to musí ohlídat. Od toho manažeři jsou a od toho jsou placeni. Proč má někdo vyšší plat než druhý? Protože má vyšší zodpovědnost. A proč má vyšší zodpovědnost? Protože musí myslet přesně na tyto věci. Jenže z doslechu vím, že právě úředníci, kteří vychází občanům nejméně vstříc, kteří si hledají kličky, navyšují byrokracii a komplikují všem život, jsou vnímáni jako největší esa a většinou postupují do těch nejvyšších funkcí.

Co tedy s tím?

Pokud jde něco udělat jednoduše, tak to tak udělejme. Přestaňme lidi odměňovat za to, kolik papírů jsou schopni vyprodukovat. Odměňujme za kvalitu, která na tom papíře je. Pokud je člověk schopen předejít tomu, aby se otevírala nadbytečná správná řízení, ať to dělá. Pokud většina úředníků vede šedesát správních řízení a je mezi nimi jeden, který jich má otevřeno sto dvacet, tak právě tento jeden je úřednickým mozkem považován za mimořádného. Podle úřednického uvažování musí takový člověk zvládat dvakrát tolik práce a je kandidátem na povýšení. Nikdo se nezamýšlí, proč je těch řízení tolik. Byrokrat zatím nechápe, že některé věci jdou vyřešit i bez správních řízení.

Lucie Lompejová, BA (Hons), Executive MBA, je členkou Svobodných, zastiputelkou města Napajedla a kandiduje v roce 2016 za koalici Svobodní a Soukromníci (SaS) ve volbách do krajského zastupitelstva Zlínského kraje.