Agrolesnictví: vloni punk, letos pop.

Uběhl teprve necelý rok od chvíle, kdy jsem v článku „Agrolesnictví? Nem tudom!“ vyslovil podporu Českému spolku pro agrolesnictví. Tehdy se zdálo, že jejich cílem je zabojovat proti nesmyslnému limitu, který znamenal zjednodušeně to, že je-li v jednom půdním bloku více než 50 kusů dřevin na hektar, pak jsou tyto části ploch z evidence zemědělské půdy vyňaty a nelze na ně čerpat zemědělské dotace. Přitom v historii existovaly a ve světě stále existují metody využití zemědělské půdy, při kterých se kombinuje pěstování dřevin a zemědělská výroba, která je stále velmi efektivní a navíc jednoznačně lepší z hlediska nižšího erozního ohrožení půd a lepšího vodního režimu krajiny. Cením si toho, že se spolek věnuje těmto způsobům hospodaření a že je propaguje.

Marika a husy

Nikdy by mě však nenapadlo, že bude stačit rok na to, aby lesoagrárníkům narostla tak obrovská křídla. 10. května 2018 totiž proběhl v Poslanecké sněmovně grandiózní seminář „Agrolesnictví jako nástroj adaptace na klimatickou změnu“ za účasti všelijakých poslanců, náměstků, vedoucích odborů, apod. Za necelý rok se posunul význam činnosti spolku od racionálního odporu k nesmyslným překážkám ke snaze stát se součástí takového toho přemoudrého řízení všehomíra, o čemž svědčí i podoba deklarace přijaté na semináři.

V článku „Vraťte stromy na zemědělskou půdu“ píše o agrolesnictví Ing. Radim Kotrba, PhD., kterému všeobecně fandím. Popisuje, že linie dřevin jsou ideálně orientované ve směru sever-jih. Představuju si hypotetickou situaci, kdy by byl tento způsob managementu výrazně dotačně zvýhodněný a navíc protlačovaný zákonodárci, kteří neberou ohledy na roli vlastníků zemědělských pozemků. Představuju si, že zemědělec narazí na problémy v jednáních s vlastníky zvláště v situacích, kdy by dřevinné linie byly v nejhorším případě kolmo na mnoho úzkých pozemků mnoha vlastníků a několik z nich by nedokázalo překonat své neolitické instinkty odmítnout na svých polích stromy. Obávám se, že by mohla vzniknout poptávka po omezení vlastnických práv kvůli „veřejnému blahu“.

Právě kvůli výraznému posunu role obhájců agrolesnických systémů už je nedokážu bezvýhradně podpořit. V tuto chvíli svůj vzdor omezím na demonstrativní odmítnutí tvrzení pana doktora Kotrby, že do „agrolesnických systémů spadají i vesnické zahrady […]. Pane doktore, neplatí to zcela stoprocentně. Moje zahrada není žádný agroles. Moje zahrada, to jsou prostě ovocné stromy+tráva+husy.

marek štěpán portr1

Ing. Marek Štěpán

Strana svobodných občanů, Zlínský kraj

expert na péči o krajinu a životní prostředí