Je tatínek k zahození?

Milé děti, to jste byly ještě malé. Uměly jste už trochu mluvit. A uměly jste kňučet. Kňučet jste ale pořád ještě uměly mnohem lépe než mluvit.

V naší vesničce byla tehdy velká sláva. Pan starosta vyhlásil obecním rozhlasem, že bude naše obec připojena na vodovod. Tu noc měl tatínek strašidelný sen o hrozném suchu. Ráno oznámil mamince, že je naše studna málo hluboká, že přijde pekelné sucho a že rozbijeme prasátko a zaplatíme řemeslníky, kteří se jmenují studnaři, protože nikdo jiný než studnaři neumí pořádně studnu vylepšit.

Jenže maminka nebyla ráda. Maminka už vám totiž stihla slíbit, že v létě pojedeme k mořu a příští rok do nějakých krásně strašidelných hor. A vy už jste byly velice natěšené. Tatínek však trval na svém.

Maminka nevěděla, jak vám tatínkovo rozhodnutí vysvětlit. Sama s tatínkem nesouhlasila a tak spustila: „Tatínek nám, děcka moje, dočista ztrumbelínovatěl…“ A vy jste pak dlouho předlouho běhaly kolem tatínka, žduchaly do něho a kňučely: „my chcem k móřu!“. Možná jste si myslely, že tatínek nějak zázračně odtrumbelínovatí, ale když se tatínek rozhodne pro takovou důležitou věc, nedá se s tím už nic udělat. A tak přijeli studnaři, těžce a krásně pracovali a prohloubili naši studnu do hloubky, kde byl velmi vydatný pramen. Tatínek byl spokojený, ale trápilo ho, že si maminka v duchu říká, že ten náš tatínek je tak trochu k zahození.

A potom, děcka, přišlo ukrutné sucho. Vody bylo tak málo, že k nám ani nedotekla, protože ji cestou stihli vypít v sousední vesničce. Ve starých nevylepšených studnách, které měli sousedi, voda vyschla. Sousedi museli každý den vozit vodu z dalekého údolí. A museli ji vozit v drahých dřevěných sudech, protože plasty byly zakázané. Ale my jsme v té tatínkově studni měli vody dost. Tatínek doufal, že mu už maminka odpustí, že jsme tenkrát nejeli k mořu. Maminka mlčela, ale tatínek věděl, že maminka potřebuje čas, aby nasbírala dost síly říct tatínkovi, že mu odpouští. Jeden večer, když jsme usínali, maminka začala: „tatínku, chci ti něco říct…“ Ale pak usnula, protože byla unavená.

Když se tatínek ráno probudil, slyšel, jak maminka v kuchyni hlasitě šramotí. Pomyslel si: „Aha! Maminka má dnes kuráž. Myslím, že mi chystá bohatou snídani a u té snídaně mne za studnu pochválí.“ Tatínek natěšeně vyskočil z postele, protřel oči a šupky dupky rychle ke stolu. Maminka přiskotačila, ale vypadala trošku podivně. Místo bohaté snídaně před tatínka mlaskla taléř se suchým rohlíkem, hrnek s meltou bez medu a noviny. A řekla: “Čti, trumbelíne!“.

V novinách byl článek o tom, co vymyslel a prosadil jeden ministrant. Víte děti, kdo to je ministrant? To jednou za čas bývají volby. To je taková divadelní soutěž. A ten divadelní soubor, který sklidí největší aplaus, ten si potom vybere mezi sebou premianta. Naposledy vyhrál soubor s představením „všichni špatně hospodaří, aj tatínek špatně hospodaří, enem já hospodařím dobře“. Premiant je vlastně trochu pan král. Rozhoduje skoro o všem a také o mnoha věcech, do kterých mu vlastně nic není. Tento premiant si pak vybere několik ministrantů, kteří mu s tím pomáhají. A tento ministrant – jméno si nepamatuju, vím jen, že to byl nějaký fták – ten vymyslel, že když je sucho a sousedi nemají vodu, může pan starosta vjet na náš dvůr, strčit do naší studny hadici a všecku vodu vycucnout, aby sousedi nemuseli s dřevěnými sudy daleko do údolí. A protože bylo sucho strašné, v noci se sešli konšelé a ministrantův nápad posvětili. Ještě si tatínek pamatuje, že se tento ministrant hrozně radoval, skákal u toho jako skřet na pérku a vykřikoval: Já jsem vám to říkal! Já jsem vám to říkal, že bude sucho!!! A vy jste se mi smáli!!!“

Tatínek posmutněl, podíval se na maminku. Maminka sice mlčela, ale i když mlčela, mluvila. A říkala: „Ty trumbelíne!“

Tatínek dožvýkával poslední kousíček suchého rohlíku. V tu chvíli se ozval za našimi vraty strašlivý lomoz. Tatínek poznal, že je to zvuk nějakého obrovského motoru. Do toho slyšel výkřiky sousedů: „Tak jeď! Rozmašíruj ty vrata! Jeď! Je to lakomec! Je to boháč! Má vylepšenou studnu a my ne! Voda patří všem!“ Tatínek ještě v pyžamu vyděšeně vyběhl dveřmi a vidí, jak se k vratům valí obecní buldozer a řídí ho náš pan starosta.

buldozér

Pan starosta byl ze stejného divadelního souboru jako pan premiant a pan ministrant. A také neměl vylepšenou studnu. Věděl předem, že v noci konšelé schválí ministrantův nápad. A tak ještě večer předtím dobře buldozér promazal, aby měl stroj velkou sílu na naše vrata. Možná si říkáte, k čemu měla naše obec buldozér… No tedy vlastně k ničemu. Ale obec na jeho nákup mohla čerpat dotace. Dotace jsou peníze, které tatínek nedobrovolně odevzdá konšelům, ti si za to koupí vepřo-knedlo-zelo a trošku jich pak vrátí panu starostovi, aby je utratil. Pan starosta si ale nemůže vybrat, za co je utratí. Musí to být takzvaně v souladu s dotačním titulem. A tehdy zrovna platil dotační titul na odstraňování krtinců z fotbalových hřišť a panu starostovi se v noci zdálo o buldozéru, který si přál už jako malý kluk. A tak řekl, že ten buldozér bude na krtince na fotbalovém hřišti a protože k tomu napsal velice krásnou povídku, tak mu konšelé ty peníze na buldozer dali.

Jaké z toho plyne, děti moje, ponaučení?

 

marek štěpán portr1

Ing. Marek Štěpán

Strana svobodných občanů, Zlínský kraj

expert na péči o krajinu a životní prostředí